počítadlo.abz.cz

Slovo předsedy VDP na ČS - Vězeňská duchovenská péče

hledat
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Aktuality a články
 
Zpráva předsedy pro Členskou schůzi Vězeňské duchovenské péče
Vážené členské shromáždění VDP, sestry a bratři, hosté,
 
milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
 
               O Velikonocích uplynul rok od volební členské schůze v Praze, kde jsem byl zvolen předsedou VDP. Rád bych nyní dnes ve své zprávě zhodnotil své roční působení v této služebnosti, které pro mě bylo a stále je novou výzvou, novým navazováním pracovních i přátelských vztahů s lidmi napříč církvemi, a to se společným cílem pomoci lidem na okraji společnosti tak, jak zaznamenal evangelista Matouš ve 25. kapitole o posledním soudu v tzv. malé apokalypse: „Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou...."
 
               Svoji zprávu jsem rozdělil do pěti částí a každou část jsem nazval stejně, jak jdou za sebou knihy Mojžíšovy v tóře.
 
               1. Takže začínáme knihou Genesis. „Na počátku…“. Vraťme se o rok zpět, kdy jsem přebíral služebnost předsedy po Renatě Balcarové. Tak jako příběhy knihy Genesis jsou založeny na jednotlivcích, i já jsem se na počátku seznamoval s jednotlivými lidmi pracující jak pro VDP, tak pro Vězeňskou službu. Na místě Abrahamů, Izáků, Jákobů či Josefů stáli na mém začátku především tři lidé - již zmiňovaná Renata Balcarová, poradce pro duchovní službu  Bohdan Pivoňka a hlavní kaplan Pavel Kočnar.  
 
                              Všem třem bych chtěl nejdříve moc poděkovat za jejich nabídnutou přátelskou ruku pomoci, kterou jsem potřeboval. Ocitl jsem se v prostředí Generálního ředitelství Vězeňské služby, kde jsem nikoho neznal a kde jsem měl navázat na práci člověka, který Vězeňskou duchovenskou péči vedl 16 let. Díky spolupráci nejen nás čtyř, ale i dalších kaplanů a dobrovolníků, a samozřejmě pod Božím vedením, se mi snad podařilo proniknout do služby Vězeňské duchovenské péče a pokračovat v dobře nastartované práci. Jsem rád, že mě Renata nenechala ve "štychu", trpělivě mě seznamovala se všemi mými povinnostmi, předala mi spoustu kontaktů, informací, materiálů i lety osvědčené dobré zkušenosti.
 
               Se stejnou intenzitou a zápalem o dobrou věc při mně po celou dobu stál i nestor dobrovolníků a kaplanů Bohdan Pivoňka. Přestože Bohdan k poslednímu březnu tohoto roku oficiálně ve Vězeňské službě skončil, jsem přesvědčen, že jeho jméno se ponese vězeňstvím  i  v dobách, kdy už tady dávno nebudeme. Na průkopníky péče a zájmu o vězněné, ke kterým Bohdan Pivoňka bezesporu patří, se nezapomíná. Jsem rád, že jsem byť na jeden jediný rok mohl být jeho kolegou a že Bohdan patřil k mým učitelům na začátku mé nové práce.
 
               Chtěl bych oběma moc poděkovat a věřím, že stále mohu počítat s jejich nezištnou pomocí, kdykoli bude ještě potřeba, přestože jak Renata, tak Bohdan budou na zaslouženém důchodcovském odpočinku. Bohdan slíbil, že  ještě nějaký čas je ochoten věnovat se našim webovým stránkám, řekne nám k tomu více sám ve svém vstupu.  
 
               Třetí osobou, která stála v mých začátcích, byl pouze o měsíc služebně starší Pavel Kočnar, který se stal po Květě Jakubalové v únoru loňského roku hlavním kaplanem. Byl jako já nový a společně jsme si od začátku pomáhali. Velkým obohacením mé práce byly cesty do několika věznic, které jsme v uplynulém roce spolu uskutečnili. Moje poděkování tedy patří i Pavlu Kočnarovi, ve kterém jsem našel skvělého kolegu a spolupracovníka.
 
               A pak je tu další řada lidí, která mě provázela mými začátky, ať už jsou to nově zvolení členové výkonného výboru, řada dobrovolníků napříč všemi církvemi, rád bych zmínil i několik jmen: Bohuslava Zámečníka,  Boba Čejku, zasloužilé „védépáky“ Jalušku,  Líznu, Vlasáka(který již není mezi námi) a mnoho jiných. Dále kaplani, zaměstnanci Vězeňské služby ČR a další.
 
               S lidmi z výkonného výboru se mi velmi dobře spolupracuje, rozumíme si, každý měsíc se scházíme a řešíme nejrůznější záležitosti. Trochu mě mrzí, že součástí malého výkonného výboru není v současnosti žádný dobrovolník, což je dané ale řádnou volbou.
 
               2. A jsme ve druhé části Tóry - kniha Exodus, vyjití. Po malém představení mých spolupracovníků a kolegů po nových volbách v březnu roku 2015 společně „Vycházíme…“. Dál pokračuje běžná různorodá činnost Vězeňské duchovenské péče, o které bude zpráva z Výkonného výboru a o které bylo možné se dozvědět i z webových stránek VDP. Učiním zde několik málo zastavení.
 
               V květnu 2015 se uskutečnil Odborně metodický seminář ve Stráži p. Rálskem s názvem „Co bude potom“,  v listopadu tradiční seminář ve věznici, tentokrát ve vazební věznici v Českých Budějovicích s hlavním řečníkem Dr. Hálou  a tématem „Výkon trestu citlivý k rodině“,  který byl spojen s jednáním  velkého Výkonného výboru v krásném poutním klášteře v Lomci. V září jsem navštívil náměstka ministra spravedlnosti, pana Mgr. Zimmela a požehnaným výsledkem byla možnost zapojení se do komise při přípravě dokumentu „Koncepce vězeňství do roku 2025“, který nakonec schválila Vláda ČR.
 
               V loňském roce se podařilo připravit pietní akt u hrobu zakladatele moderních způsobů zacházení s odsouzenými F. J. Řezáče, adoptovat a předtím zrekonstruovat jeho zanedbaný hrob na Olšanských hřbitovech. Oprava hrobu mohla být realizována díky ochotným soukromým dárcům z řad kaplanů, dobrovolníků, podnikatelů a zaměstnanců VS. V prosinci na den českého vězeňství se konalo malé vzpomínkové setkání u hrobu kněze a učitele F.J. Řezáče, kterého se mimo jiných zúčastnila i bývalá ministryně spravedlnosti a dnes poslankyně profesorka Helena Válková a tehdejší náměstek Generálního ředitelství Vězeňské služby Pavel Horák.      
 
               V uplynuvším roce jsem se setkal s generálním sekretářem Biskupské konference Tomášem Holubem a předsedou Ekumenické rady církví (ERC) Danielem Fajfrem, kde jsem jim představil nejen sám sebe, ale především vize VDP.
 
               Poslední větší akcí byl nástupní kurz pro nové členy VDP, kterými se stali David Nečil (ČCE), Ivan Havlíček (ŘKC) a sestra vietnamské národnosti Thuy Van (ŘKC), což je opravdu velký dar od Pána Boha, protože Vietnamci patří ke druhé nejpočetnější skupině cizinců v našich věznicích. Kurzu se zúčastnil také nečlen VDP Zbyněk Pavienský, dobrovolník z Rýnovic (ŘK).
 
               3. A jsme u třetí knihy Tóry - kniha Levitikus. Jde o knihu, ve které nalézáme především zákony a předpisy pro oběti a kněžské řády. Ve 21.století sice nemusíme řešit záležitosti obětního systému či problematiku rituální čistoty, nicméně prostředí vězeňské služby je velmi silně spjato se zákonnými normami, které nás provází při vstupu do všech druhů věznic. Ani v těchto záležitostech nemusí být Vězeňská duchovenská péče pasivní a přijímat bez výhrad vše tak, jak je stanoveno. Někdy se na základě podnětů od nás některé normy a zákonná ustanovení modifikují a upravují, což se několikrát ve větší či menší míře v loňském roce podařilo. Nastartovalo se například připomínkování „Dohody o duchovní službě“, což bylo velkým tématem hlavního kaplana a také podnětných připomínek celé řady kaplanů a také právního oddělení GŘ.  Z důvodu personálních změn na GŘ se však tato činnost pozastavila.
 
               Stále také není dořešen právní status naší organizace a převedení z občanského sdružení na zapsaný spolek. Z naší strany jsme splnili veškeré náležitosti  nutné k zapsání, ale soudy nemají žádné termíny k vyřízení. Tuto věc urgujeme u Vrchního soudu a věříme, že se v dohledné době uzavře. Jsem rád, že výraznou pomocí je v této záležitosti nový hospodář a účetní v jedné osobě, pan Petr Kafka, který velmi výrazně věci posunul a za své služby zatím nepožaduje žádné finanční plnění.
 
               Ukončili jsme také smlouvu u České spořitelny a. s., jejíž poplatky pro nás byly příliš vysoké, a v současné době máme zřízen účet u FIO Banky, kde nejsou poplatky žádné. Jsem také rád, že se podařilo na Výkonném výboru ERC dojednat s většinou církví možnost úhrady členských příspěvků za dobrovolníky. Je s tím spojená určitá agenda, nicméně vedení církví má možnost si ověřit a zjistit, kdo aktivně pracuje v oblasti dobrovolné služby ve věznicích. Jsem rád, že celá řada církví se snaží podporovat a povzbuzovat ty, kteří v této nesnadné službě zpravidla bez nároku na finanční ohodnocení a úhradu cestovného pracují.  Zaplacení členských příspěvků ze strany církví je myslím alespoň symbolickým oceněním této služby. Vzhledem k zhoršující se finanční situaci jednotlivých církví nelze v dohledné době očekávat nějakou výraznější podporu.
 
               4. Čtvrtá kniha Mojžíšova „Numeri“ má v Septuagintě, tedy v řeckém překladu Starého zákona, název podle prvních slov této knihy: Na poušti… Dovolím si proto po všech těch pozitivních zprávách a děkování také několik špatných zpráv a možná i kritických poznámek.
 
               Domnívám se, že jsme se jako VDP v minulých letech přespříliš zaměřili na vymezení se vůči organizaci Mezinárodní vězeňská společenství, byť naše námitky a připomínky byly oprávněné. Vyčerpalo to ale naše síly a místo smysluplné a koncepční činnosti ve prospěch odsouzených a řadových členů jsme se příliš zabývali sami sebou. Je zřejmé, že jedním z důsledků bylo naše oslabení, narušení mezilidských, křesťanských vztahů a v tomto smyslu jsme jako křesťané nebyli pro vězeňskou službu vždy čitelní.
 
               V minulém roce požádali o ukončení členství ve VDP dva dlouholetí členové,  oba dva z rýnovické věznice - Jan Valeš (CB) a Květa Jakubalová (ŘKC). Je mi to líto, protože oba dva udělali pro odsouzené i propuštěné velký kus výborné práce.
 
               Celkově vnímám ve VDP určitou únavu z „dlouhého putování pouští“, stará garda buď již odešla, nebo odchází na zasloužený odpočinek, nových pracovníků nepřibývá, pro církve není dobrovolnická a kaplanská služba prioritou, byť dosah této naší služby přesahuje často brány věznic.
 
               V této části bych vás rád seznámil i s mojí situací jako předsedy VDP. Od září loňského roku jsem přijal nabídku pracovat na 0,3 úvazku jako kaplan ve Valdicích po Josefu Dvořákovi, který se odstěhoval do Prahy. Z tohoto důvodu mi moje domovská církev adventistů, stejně jako i ostatním kaplanům naší církve, snížila o tuto část úvazek v pracovním poměru u církve, která hradí mé mzdové náklady. Můj úvazek je tedy v současné době pro VDP 0,7. Ve Valdicích se nacházím každé úterý, využívám také kancelář, kterou máme smluvně a bezúplatně pronajatou u VS na Pankráci v budově GŘ, což je nesporná výhoda. V době, kdy se nacházím mimo kancelář, jsem k dispozici na mobilu nebo na emailu. Na nepřijaté hovory volám zpět, tak se nemusíte obávat mi volat nebo psát. Na podzim loňského roku jsem založil pro VDP také fcb profil, který je poměrně často navštěvován, a to i vámi :-).
 
               5. A je tu závěr. Kniha Deuteronomium je poslední knihou Pentateuchu, Tóry, opakováním Zákona, a v našem případě také určitým shrnutím, závěrem s výhledem do budoucnosti.
 
               Chtěl bych poděkovat především Pánu Bohu za to, že žehná službě ve věznicích, a to jak dobrovolníkům z řad členů VDP, kaplanům a také těm, kteří slouží na základě doporučení svých církví. Přál bych si, aby VDP zůstala jakousi servisní organizací těm, kteří pomáhají odsouzeným ve věznicích, aby dobře připravovala ke službě v nelehkém a specifickém prostředí věznic. Naší silnou stránkou je dobře propracovaný systém služby „uvnitř“ věznice, ale následnou, postpenitencinární  péči zatím neumíme efektivně uchopit. Výjimky jako vždy potvrzují pravidlo.
 
               Přál bych si, aby naše VDP byla skutečně naše, moje, s vědomím pokory před Hospodinem, který nám dává moudrost a sílu v této službě. Také si přeji, aby pokračovala dobrá spolupráce v rámci ekumenického porozumění napříč jednotlivými konfesemi a církvemi. V tomto smyslu jsme unikátní organizací  a věřím, že stále budeme a že v tomto se ani nadále nic nezmění. Je také všeobecně známo, že před několika měsíci došlo k personálním změnám na Generálním ředitelství VS. Nás nejvíce zajímala změna na pozici náměstka pro výchovu a odborné zacházení. Pavla Horáka vystřídal od 1. února Simon Michailidis a zdá se, že velmi dobrá spolupráce bude pokračovat i v budoucnosti.
 
               V letošním roce připravujeme vytištění tzv. vězeňských Biblí, podařilo se na ně zajistit finanční prostředky ve výši 250 tisíc korun a ve spolupráci s ČBS by se na podzim mohlo na věznice dostat 1000 kusů Biblí. Původně jsme uvažovali pouze o Novém zákonu, ale jednoznačně velká potřeba je zajištění „celých“ Biblí a v tomto případě i s DT.
 
               Na závěr bych vám chtěl všem poděkovat za trpělivost, za vaši podporu, za vzájemnou spolupráci a chci vám popřát, abyste vždy cítili ve svých životech, ale i v životech lidí kolem vás - ať doma, mezi přáteli, tak také mezi obviněnými a odsouzenými, lidmi na okraji společnosti, Boží působení. Nezapomeňme, že jsme vyslanci Pána Boha, který naším prostřednictvím dává najevo svoji lásku i zabloudilým ovečkám. Přečtěme si ujištění o této Boží lásce z veršů v Evangeliu podle Matouše v 18.kapitole: Mějte se na pozoru, abyste nepohrdali ani jedním z těchto maličkých. Pravím vám, že jejich andělé v nebi jsou neustále v blízkosti mého nebeského Otce. Vždyť Syn člověka přišel spasit, co zahynulo. Co myslíte? Má-li někdo sto ovcí a jedna z nich mu zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nejde hledat tu, která zabloudila? A podaří-li se mu ji nalézt, amen, pravím vám, bude se z ní radovat víc než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. Právě tak je vůle vašeho nebeského Otce, aby nezahynul ani jediný z těchto maličkých.
Pavel Zvolánek

 
Copyright 2015. All rights reserved.
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky