počítadlo.abz.cz

Kaplporada 23.11. - Vězeňská duchovenská péče

hledat
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Kaplanské porady

Krátké adventní dny

  Koncem listopadu máme tuhle zkušenost všichni: začneme něco dělat a je tma, je večer. Přemýšlivým se vkrádá myšlenka, že právě tak je to s naším soukromým časem. Dny našeho života jsou krátké, třeba je využít a konat. Využít dne, dokud je světlo.

 Snažili jsme se o to při poslední celorepublikové kaplanské poradě. Na Květnici, téměř již standardně, ve středu 23. listopadu. Místo dvou dnů jsme měli pouze jeden – a odpoledne ještě shromáždění koordinátorů, t.j. těch duchovenských pracovníků, z velké míry  kaplanů, jež jsou odpovědniza duchovní a pastorační službu v té které věznici.           

 Začali jsme zamyšlením nad slovem Písma. Příběh o 10 družičkách čekajících příchod ženicha; tehdy si ženich dával na čas a povinností vítajících bylo čekat. Taky se rychle setmělo a chtělo se spát. Nevedli tehdá ledkové baterky, spíš olejové svítilny. Polovina počítala se zdržením, polovina byla záhy s olejem na suchu, když se konečně ženich ukázal. A dámy si spíš hleděly vzájemného hádání, než aby věnovaly pozornost přicházejícímu. Věnovat se tomu hlavnímu, slyšeli jsme. Zvlášť v adventní době, která začala. Nepřít se, kdo může za to či ono, ale soustředit se na Přicházejícího: v pohledu křesťanů je to právě ten, který je nejen Dítětem vánoc, ale také a rovnou „Otcem vánoc“ (Christmas Father). Tak tedy využít čas pro podstatné věci a nedůležité odsunout.

   Zkusili jsme to při normálním jednání. Paní hlavní kaplanka Mgr. Jakubalová nás seznámila se svými výjezdy do „vězeňského terénu“ – a s vděčností jsme si uvědomili, že „nesedí“ pouze na jednom místě, ale pečlivě sleduje prostor, který je duchovní službě věnován v různých věznicích a vazebních věznicích v republice. Zároveň se snaží řešit problematiku končících kaplanů, i těch ve výhledu. Složitost spočívá nejen v obecném nedostatku tabulkových míst, ale i v nedostatku vhodných kandidátů – při současném dalším zaměstnání kaplanů v církvi a v ekumenickém (mezicírkevním) rozkročení duchovní služby.

  Připomenuli jsme si důležitost vzdělání. Nejen vzdělání obecného, nebo církevního, ale i specificky vězeňského. Často jsme se dřív dívali svrchu na obírání se s normami a předpisy, s tím, že „my víme to důležité“. Posléze (se Sókratem) víme, že nevíme ještě mnoho. Nestačí pouze duchovní nadšení, ona zapálenost pro věc, energie, ale právě tak je potřeba to „potrubí“, kterým energie teče. Přišla ke slovu důležitost kaplanských nástupních kursů, ale i těch pro dobrovolníky. Prostě:  je-li v čem jaká naléhavost, pak v poznání potřeby spojení praktické vězeňské „kuchařky“ s tím, co je důvodem  a smyslem naší služby.

Zážitkem bylo představení hosta – mjr.Mgr.et Mgr. Jiřího Laňky, prefekta Křesťanské policejní asociace (KPA), jehož do našeho středu pozval podnikavý kaplan a sportovec (viz výstupy na Ralsko!) strážský kaplan a zástupce hlavní kaplanky Mgr. Bc.Martin Škoda. Laňkovy životní osudy nám připadaly jako z akčního seriálu, ovšem bez reklamy. Člověk z profánního prostředí, původně lesník, který si prošel osudy řadového policisty i exklusivního člena Útvaru rychlého nasazení (URNA). Ačkoliv neměl z původní rodiny podněty k náboženství, po návratu z nebezpečného nasazení, kdy se vrátil živ, přijal víru a dal se posléze pokřtít. Vystudoval bakalářský i magisterský obor na katolické teologické fakultě a přijal jáhenské svěcení. Tento mimořádně zajímavý pán nás seznámil s nedávno založenou Křesťanskou policejní asociací; názorně odpověděl na otázku, proč je policejní asociace třeba: „i tady umírají lidé a je třeba jim být nablízku“ – a – „ i v policejních řadách je třeba oslavovat Krista“.

  Navštívil nás náš nadřízený, ředitel kanceláře generálního ředitele plk. PhDr. Martin Kocanda. Ochotně nás seznámil s posledním vývojem situace ve VSČR po otřesech různé síly a přehnaně medializovaných. Připomněl ovšem napjatou situaci stran nedostatečného finančního zajištění provozu věznic v souvislosti a rostoucím počtem vězněných. Převzaté zařízení v Přílepech všechno nevyřeší. Vyslovil přesvědčení, že kaplani svou aktivní činností přispějí k utváření jiných hodnotových stupnic, než jaké jsou v případě vězňů obvyklé. Odpověděl rovněž na několikvznesených dotazů.

  Paní předsedkyně Vězeňské duchovenské péče Renata Balcarová informovala přítomné o situaci mezi dobrovolnými duchovními a o specifické problematice nástupních kursů a seminářů v prostorách Vězeňské služby. Vyjmenovala ty, kteří byli od posledního setkání přijati do Vězeňské duchovenské péče (VDP).

    Poté, co zmizel z vězeňské legislativy  bývalý „etický kodex“, přijal výkonný výbor VDP t.zv. „Služebný kodex ekumenické spolupráce“, který vnáší pravidla do velice citlivého mezicírkevního prostředí, v němž není prostor pro diskriminaci jedněch názorů a preferenci druhých a kde se ctí vedle obecně lidských morálních hodnot také tolik potřebná křesťanská vlastnost tolerance a vzájemné komunikace.

Poradce pro duchovní službu Mgr. Bohdan Pivoňka přiblížil složité jednání mezi zástupci Vězeňské duchovní služby, Vězeňské služby a Náboženské společnosti Svědků Jehovových, pro něž začínají platit standardní podmínky služby jako pro všechny ostatní registrované církve a náboženské společnosti. Zabýval se také informací o působení Armády spásy a jistých zvláštnostech této organizace.

    Zjistili jsme, že některé naše vžité a jinak nezávadné zvyky z církevních komunit působí potíže při jejich posuzování z pozic Vězeňské služby. „Bratrskost“ a „sesterskost“ jsme zvyklí spontánně projevovat. Totéž aplikováno ve vztahu s vězněnými, tedy našimi klienty, zavání uvolněností a může podněcovat různé domněnky. Tak se vlastně učíme chovat, ne jak je nám vlastní, ale abychom nepohoršovali. Říkáme na sebe, že vnímáme druhého. Zkoušíme tedy se podívat sami na sebe právě z tohoto směru.

           Ještě bylo trochu vidět, když jsme končili – a když se uzavřel kruh debatujících kaplanů. Na začátku porady jsme přivítali čtyři nové kaplany, kteří přešli z dobrovolných pracovníků do kaplanského kolegia. Na konci jsme se rozloučili s naším dlouholetým spolupracovníkem z Ostravy. Jemu čas rychle uběhl; nám však taky.

   Doporučení zní: pomíjet nedůležité, soustředit se na podstatné. Využít dne, dokud je světlo. Dívat se tam, kde se něco podstatného děje. Jistě do Vězeňské služby, ale právě tak k betlémskému Dítěti, které je od narození autoritou, formující své okolí směrem k službě druhým. A taky výrazně k naději.

Bohdan Pivoňka

(psáno pro České vězeňství, foto © BoPi)



 
Copyright 2015. All rights reserved.
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky