počítadlo.abz.cz

Otevření světelské kaple - Vězeňská duchovenská péče

hledat
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Už se stalo dřív

Jak jsme otevírali světelskou kapli
(fejeton)

     Dovolte, abych vyšel z dojmů: oficiální zpráva o otevření nové kaple ve věznici Světlá nad Sáz. již je uveřejněna a tam jsou všechna fakta, jména a funkce, takže jsem svoboden od strohé věcnosti (prosím, nezaměnit s „věčností“, když už dnes se netrápíme s „hackycarky“; věčnost svým způsobem ještě přijde ke slovu).

     Na vězeňském zařízení ve Světlé je zvláštní nestandardní čichový vjem; všude jinde člověk pozná, kam vchází i se zavřenýma očima. Prostě, věznice je cítit, občas až páchne. Tady nikoliv. Možná z genderového hlediska díky převážné části obyvatelek a zaměstnankyň. Ne, že by věznice přímo voněla, ale je to jiný odér; možná, že i kvůli původnímu architektonickému určení budov a okolním lesům. Řekněme.

     V příjemném prostředí je i místnost, dříve ubytovna odsouzených, dnes kaple; skutečnost, že došlo k takové metamorfóze je patrně jedním z pozitivních důsledků jinak spektakulární amnestie. To je pouze formální důvod, za zrodem duchovní místnosti je vedle pochopení vedení věznice i dlouhá a neodbytná iniciativa místního kaplana.

    Vejdete z chodby
a vejdete jinam. Jiný prostor, svým charakterem, svou povahou, svým určením. Znamení kříže dřevěné na stěně i skleněné na stole běžně spojované s utrpením, zde slibuje nový životní pocit: překonání všeho temného v lidské minulosti, začátek, umožněný Obětí, změnu směru pohledu z „retra“ do „futura“: otevřená budoucnost i pro dnes zavřené.

    Jednoduchými úpravami poznamenaný prostor, dobře architektonicky zvládnutý za minimálních nákladů: „taky zázrak“ podotkl přítomný pan architekt v souvislosti s kaplí. Strop překrytý látkovým baldachýnem; tkanina darovaná, odsouzené ušily; dojem volného prostoru, umožňujícího i duševní relaxaci, i vznášení vpravdě duchovní. A okna: návrh akademického malíře přenesený na průhledné desky, připevněné na původní okna; citlivá realizace zase místní;  s citem na vás shlížejí postavy z biblického podobenství o marnotratném synu. Podobenství se jindy nazývá „o ztraceném synu“, zde by bylo případné označení „o ztracené dceři“.

    Však taky promluva kazatele vycházela z „okenní tématiky“ z onoho podobenství naděje. Závěr zněl: vše záleží na milosrdenství a lásce. A tam, kde lidská nestačí, tam působí ona vzorová, „věčná“. Na tu se lze spolehnout a odtud brát sílu k práci na vlastním nitru. To běžně neobvyklé bylo podtrženo aktem vysvěcení: zde je něco víc, než naše klopýtavé snahy a průběžné omyly, zde je naděje na změnu.

     Přítomné ženy s dlouhodobým pobytem v zařízení naslouchaly. Občas se i slzička zaleskla, ostatně nejen v jejich očích. Bez pohnutí to zvládl málokdo. I pan kaplan, který tomuto dílu zasvětil několik let snahy. I další, docházející v rámci dobrovolné duchovní služby. Možná i paní ředitelka, možná, protože jsem na ni neviděl.

     Rafinovaně končila slavnost pohoštěním. Skvělým. Tady už byly jen některé, které se připravují na budoucí dráhu servírek. Představily ale jedinečný chuťový zážitek a pečovaly o nás, aby bylo všeho dost. Vděčnost patří i jim.

     A přece jen nejsilnější zážitek jsem prožil v závěru bohoslužebné slavnosti, když trojice dam rozezpívala s doprovodem kláves všechny přítomné známou a jímavou melodií „Amazing Grace“, raději ocituji celou:


Jak vzácnou přízeň dáváš nám,
jak vzácný dar bídným.
Prázdný svět náš za svůj dál máš,
slepým výhled vrátíš.

Hlas tvůj nám dává bázeň tvou,
hlas tvůj náš strach vzdálí.
Prázdný svět náš za svůj dál máš,
slabým víru vrátíš


     Perspektiva pro všechny slabé může být v tomhle světě úspěchů a konkurence vhodnější výhled pro lidi obtížené nejrůznějšími chybami a břemeny?

   I když jsem v tomto fejetonu nikoho nejmenoval, dosadíme si jména těch, kteří nám udělali radost a Toho, který umí doopravdy milovat. Třeba si vzpomeneme.


Bohdan Pivoňka


 
Copyright 2015. All rights reserved.
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky